V našem posledním prázdninovém týdnu jsme společně s pár dalšími spoluúčastníky z jiných tříd vyrazili na náš pravděpodobně poslední školní zájezd do rakouských Dolomitů. Po absolvování náročné cesty jsme 28.8. ve večerních hodinách úspěšně dorazili do malebné vesničky nesoucí název Lavant. Pan kuchař nás už s úsměvem vítal ve dveřích a nám bylo hned jasné, že právě on nám bude zpříjemňovat atmosféru po náročných túrách.
První noc jsme se odvážně a samostatně odhodlali prozkoumat v tichosti okolí penzionu. Večerní procházka to byla poněkud strašidelná, ale osvětlený kostel, který byl naším cílem, nám svou krásou ukázal, že nepříjemný pocit ze tmy je opravdu zbytečný. Náš první celý den v Rakousku začal zdlouhavou přípravou veškerých věcí potřebných na náš výlet. Zkoušení neoprenů se protáhlo více, než se předpokládalo. Možná také proto, že u toho bylo více legrace než opravdového zkoušení. Když jsme byli plně vybaveni, vyrazili jsme k řece Drávě, která naší vesničkou protékala. O tom, jak moc je voda studená, jsme byli informováni, ale skutečná teplota předčila naše očekávání. Po vyslechnutí instruktáže jsme na raftech, paddleboardech, deblech a
kajacích vyrazili na náš vodní výlet. Klid nám bohužel vydržel pouhých pár minut. Na vodě si totiž člověk užije spoustu legrace. A tak jsme všichni byli vděční, že během instruktáže nás naučili správně plavat v neoprenech, neboť jsme všichni brzy skončili zmáchaní v (naštěstí poklidné) Drávě. Po necelých dvou hodinách plavby jsme dorazili do cíle, kde jsme se usušili, převlékli, nasvačili a vyrazili na ferraty. Pro začátek jsme si vyzkoušeli krátkou cestu, aby i ti nezkušení zjistili, že se nejedná o nic
těžkého. Následně jsme vyrazili i na vyšší skály a užívali si alpské výhledy. Celý den jsme spokojeně zakončili v restauraci na pití a po zastávce v obchodě jsme se autobusem vydali zpátky do našeho ubytování.
Druhý den nás čekal celodenní výlet. Autobus nás ráno vyvezl do výšin kousek od Lavantu a odtamtud jsme vyrazili na pěší túru. Cesta to byla náročná, ale za ty nádherné výhledy to více než stálo. Během našeho trmácení se k vrcholku jsme ve skrytu duše záviděli všudypřítomným pasoucím se horským kravám, které ve stínu přežvýkávaly stébla trávy. Po pár hodinách chození jsme se konečně dostali do
bodu, kde bylo nutné obléct sedák a ferratami vylézt na vrcholky skal. Výhledy odtud byly opravdu kouzelné. Po společném absolvování krátké ferratové stezky se většina vydala na několikahodinovou obtížnou ferratu. Byli zde i tací, kteří upřednostnili ten nejvyšší vrchol pěšky obejít a na lezce počkali uvnitř horské boudy, kde se během toho stihli i občerstvit. Výstup na vrchol byl dobrodružnější, než se předpokládalo. Blížící se bouřka celou skupinku lehce znervóznila, ale naštěstí nijak neohrozila. A
tak po zhruba čtyřech hodinách se úspěšně i lezci, ve zdraví a se ztrátou jedné helmy, dostavili na občerstvení do horské chaty.
Třetí den nás čekala naše oblíbená aktivita – opět řeka Dráva. Bohužel vydatný noční déšť jí ubral ještě pár stupňů, a proto jsme k neoprenové výbavě dostali i neoprenové bundy. Autobus nás odvezl kousek od sousedního města Lienz, kde jsme tentokrát všichni nasedli pouze do raftů a vydali se po divočejší části naší oblíbené řeky směrem k Lavantu. Zážitek to byl opravdu dobrodružný, ale ve výsledku báječný. Při projíždění Lienzem na nás mávali obyvatelé z mostů a my jim naši kostrbatou
(chci říct plynulou) němčinou nadšeně odpovídali. Když jsme dorazili do Lavantu, s vděčností jsme se běželi převléct a usušit do teplého autobusu a s radostí se nechali odvézt zpátky do ubytování.
Náš poslední den byl lehce různorodý. Rozdělili jsme se. Většina vyrazila na koloběžkách do Lienzu, odkud se nechala vlakem odvézt do San Candida a poté kolem břehu Drávy na koloběžkách dojela zpět do Lavantu. Ono se to lehce řekne, ale podtrženo sečteno tato skupinka dobrodruhů najela až 50 km. Což na koloběžkách, ještě k tomu i často do kopečků, je krásný výkon. Druhá skupinka dala přednost ferratám, a proto se společně s instruktory nechali odvézt kousek od Lavantu, kde společně opět zdolávali rakouské obry. Celá naše expedice se sešla v ubytování až kolem 6. hodiny večer a bylo na čase vyrazit domů vstříc začátku školního roku. Nutno podotknout, že do Jičína jsme dorazili kolem 5. hodiny ráno, a i přesto jsme všichni poctivě dorazili do školy a tím odstartovali tento úspěšný školní
rok.
Vaši maturanti z 6.C zobrazit celý text
