Ve dnech 3. a 10. října proběhla v posledních ročnících přednáška zaměřená na oblast psychického zdraví. Edita Arabaszová studentům ve čtyřech základních krocích představila metodu EDITACE. Studenti si společně s lektorkou pojmenovali své strachy, popsali fyzické pocity těchto strachů a naučili se je neutrálně popisovat. Skrze správné dýchání do fyzických pocitů a uvědomění si těchto procesů poté zkoušeli nahromaděný stres trvale uvolnit.
Už před nějakou delší dobou, tedy přesně 2. října, jsme se s nadšením a menší nervozitou naskládali do autobusu a vyrazili na dlouhou cestu směr Francie. Hned první věc, která nám dala dostatečně najevo, že jsme se dostali do Paříže, byl nádherně osvícený Vítězný oblouk. Nevím, kolik z nás očekávalo ten den mlhu, ale vystoupit z autobusu a nevidět ani konce mrakodrapů bylo lehce šokující. Po velice brzkém ranním rozchodu, kdy nikdo nemohl najít žádné záchody, jsme se metrem přiblížili k Eiffelově věži. Díky mlze jsme, tak trošku k našemu zklamání, viděli pouze jen její spodní polovinu. Správní borci i přesto vyšlapali pár schodů a vyjeli až do nejvyššího patra, kde jste si připadali jako v nebi. Všude okolo bylo jen bílo a neměli jste šanci něco vidět, takže bylo vcelku zbytečné jezdit až nahoru, ale na druhou stranu, kdy se vám něco takového znovu povede? Ten den jsme navštívili ještě Louvre, kde jste si mohli vyfotit slavnou Monu Lisu i bez toho, aniž byste stáli nesmyslně dlouhou řadu, a nakonec jsme se dostali znovu k Vítěznému oblouku bulvárem Champs Élysées. Odtud jsme vyrazili k našemu prvnímu ubytování.
Další den jsme se vydali do Versailles. Jelikož jsme přijeli velmi brzy, jako ostatně vždycky, zastihli jsme úžasný východ slunce, který rozzářil každičký zlatý kousek zámku. Protože bylo ještě před otevírací hodinou, dostali jsme rozchod v zámeckých zahradách. Ty byly však pokryty námi již známou mlhou, a tak se k normálně neviditelnému konci připojil i neviditelný začátek. Vnitřek Versailles byl opravdu nádherně ozdobený a opravdu, opravdu zlatý. Známý Zrcadlový sál byl naprosto nezapomenutelný. Pokud jste dokončili prohlídku vcelku rychle, mohli jste ještě zastihnout racka elegantně stojícího na hlavě sochy Ludvíka XIV. Později jsme přejeli do Bayeux, kde se nachází velmi dlouhá tapiserie, ke které nás původně nechtěli vůbec pustit. Pokud jste zaregistrovali, že se k ní již můžete dostat, ale až moc pozdě, zbyl vám čas tak maximálně na to projít okolo svižným krokem. Předtím, než jsme se vydali na cestu k druhému ubytování, jsme se ještě zastavili na válečném hřbitově, kde odpočívají čtyři Českoslovenští vojáci.
Po dvouleté covidové pauze se tento školní rok opět rozeběhly školní soutěže a závody. Jedna z prvních soutěží bývá přespolní běh. Okresní kolo se běželo v Nové Pace a naše škola postoupila ve třech kategoriích ze čtyř do krajského kola(mladší dívky a středoškolští chlapci i děvčata).
Krajské kolo organizovala naše škola a běželo se za příjemného podzimního počasí na Čeřovce a přilehlých cestách. Organizačně závod kvalitně zajistili studenti tercie.
A jak závod dopadl?
V pátek 23. září 2022 proběhla v učebnách a prostorách chodby prvního patra akce Den vysokých škol. Naši studenti se mohli potkat se zástupci patnácti fakult sedmi vysokých škol. Informace ke studiu na jejich VŠ ochotně předali zástupci jednotlivých vysokých škol. U většiny stánků byli přítomni i současní studenti konkrétní fakulty z řad našich absolventů. Akce mohla pomoci výběru té správné vysoké školy nejen maturantům, ale i studentům třetích a druhých ročníků a kvinty i kvarty.
Studenti prvních ročníků se již tradičně vypravili za poznáním našeho pravěkého osídlení do archeoparku ve Všestarech. Během návštěvy získali spousty zajímavých informací, ale mohli si též vyzkoušet každodenní činnosti pravěkých lidí; drcení obilí, přípravu kamenných nástrojů nebo nácvik lovu na mamuta :D.
V přívětivém a skvěle vybaveném prostředí kempu na Pecce se i v letošním školním roce vždy po dva dny připravovali studenti prvních ročníků na studium na Lepařově a poznávali své nové spolužáky.
Nejprve se tu společně sešly v pondělí 5. září obě třídy čtyřletého oboru, tedy 1. A a 1. B, aby se svými třídními učiteli Reginou Horákovou a Martinem Bažantem strávily čas seznamovacími aktivitami, sportem i týmovými hrami. Součástí adaptačního kurzu byla i přednáška o metodách učení, hry na rozvoj paměti a verbální dovednosti. Nechyběl ani volný čas na vzájemné poznávání a přípravu zábavného programuk táboráku. I ten se vydařil a zakončil příjemně první společný den. K dobré
náladě přispěli především tři hudebníci z řad studentů, dvě kytaristky a jeden hráč na ukulele. Počasí nám i tentokrát přálo, jen vypuštěný bazén nám neumožnil obvyklé koupání (pro otužilce i ranní).
V našem posledním prázdninovém týdnu jsme společně s pár dalšími spoluúčastníky z jiných tříd vyrazili na náš pravděpodobně poslední školní zájezd do rakouských Dolomitů. Po absolvování náročné cesty jsme 28.8. ve večerních hodinách úspěšně dorazili do malebné vesničky nesoucí název Lavant. Pan kuchař nás už s úsměvem vítal ve dveřích a nám bylo hned jasné, že právě on nám bude zpříjemňovat atmosféru po náročných túrách.
První noc jsme se odvážně a samostatně odhodlali prozkoumat v tichosti okolí penzionu. Večerní procházka to byla poněkud strašidelná, ale osvětlený kostel, který byl naším cílem, nám svou krásou ukázal, že nepříjemný pocit ze tmy je opravdu zbytečný. Náš první celý den v Rakousku začal zdlouhavou přípravou veškerých věcí potřebných na náš výlet. Zkoušení neoprenů se protáhlo více, než se předpokládalo. Možná také proto, že u toho bylo více legrace než opravdového zkoušení. Když jsme byli plně vybaveni, vyrazili jsme k řece Drávě, která naší vesničkou protékala. O tom, jak moc je voda studená, jsme byli informováni, ale skutečná teplota předčila naše očekávání. Po vyslechnutí instruktáže jsme na raftech, paddleboardech, deblech a
kajacích vyrazili na náš vodní výlet. Klid nám bohužel vydržel pouhých pár minut. Na vodě si totiž člověk užije spoustu legrace. A tak jsme všichni byli vděční, že během instruktáže nás naučili správně plavat v neoprenech, neboť jsme všichni brzy skončili zmáchaní v (naštěstí poklidné) Drávě. Po necelých dvou hodinách plavby jsme dorazili do cíle, kde jsme se usušili, převlékli, nasvačili a vyrazili na ferraty. Pro začátek jsme si vyzkoušeli krátkou cestu, aby i ti nezkušení zjistili, že se nejedná o nic
těžkého. Následně jsme vyrazili i na vyšší skály a užívali si alpské výhledy. Celý den jsme spokojeně zakončili v restauraci na pití a po zastávce v obchodě jsme se autobusem vydali zpátky do našeho ubytování.
Druhý den nás čekal celodenní výlet. Autobus nás ráno vyvezl do výšin kousek od Lavantu a odtamtud jsme vyrazili na pěší túru. Cesta to byla náročná, ale za ty nádherné výhledy to více než stálo. Během našeho trmácení se k vrcholku jsme ve skrytu duše záviděli všudypřítomným pasoucím se horským kravám, které ve stínu přežvýkávaly stébla trávy. Po pár hodinách chození jsme se konečně dostali do
bodu, kde bylo nutné obléct sedák a ferratami vylézt na vrcholky skal. Výhledy odtud byly opravdu kouzelné. Po společném absolvování krátké ferratové stezky se většina vydala na několikahodinovou obtížnou ferratu. Byli zde i tací, kteří upřednostnili ten nejvyšší vrchol pěšky obejít a na lezce počkali uvnitř horské boudy, kde se během toho stihli i občerstvit. Výstup na vrchol byl dobrodružnější, než se předpokládalo. Blížící se bouřka celou skupinku lehce znervóznila, ale naštěstí nijak neohrozila. A
tak po zhruba čtyřech hodinách se úspěšně i lezci, ve zdraví a se ztrátou jedné helmy, dostavili na občerstvení do horské chaty.
Třetí den nás čekala naše oblíbená aktivita – opět řeka Dráva. Bohužel vydatný noční déšť jí ubral ještě pár stupňů, a proto jsme k neoprenové výbavě dostali i neoprenové bundy. Autobus nás odvezl kousek od sousedního města Lienz, kde jsme tentokrát všichni nasedli pouze do raftů a vydali se po divočejší části naší oblíbené řeky směrem k Lavantu. Zážitek to byl opravdu dobrodružný, ale ve výsledku báječný. Při projíždění Lienzem na nás mávali obyvatelé z mostů a my jim naši kostrbatou
(chci říct plynulou) němčinou nadšeně odpovídali. Když jsme dorazili do Lavantu, s vděčností jsme se běželi převléct a usušit do teplého autobusu a s radostí se nechali odvézt zpátky do ubytování.
Náš poslední den byl lehce různorodý. Rozdělili jsme se. Většina vyrazila na koloběžkách do Lienzu, odkud se nechala vlakem odvézt do San Candida a poté kolem břehu Drávy na koloběžkách dojela zpět do Lavantu. Ono se to lehce řekne, ale podtrženo sečteno tato skupinka dobrodruhů najela až 50 km. Což na koloběžkách, ještě k tomu i často do kopečků, je krásný výkon. Druhá skupinka dala přednost ferratám, a proto se společně s instruktory nechali odvézt kousek od Lavantu, kde společně opět zdolávali rakouské obry. Celá naše expedice se sešla v ubytování až kolem 6. hodiny večer a bylo na čase vyrazit domů vstříc začátku školního roku. Nutno podotknout, že do Jičína jsme dorazili kolem 5. hodiny ráno, a i přesto jsme všichni poctivě dorazili do školy a tím odstartovali tento úspěšný školní
rok.
Vaši maturanti z 6.C
Jako každý rok třeťáci společně s kvintou absolvovali vodácký kurz. Nocování bylo řešeno spaním v kempech a stravování individuálně, což z tohoto kurzu dělá pro studenty jeden z nejsamostatnějších.
V plánu bylo sjet Vltavu z Vyššího Brodu do Boršova za 5 dní. Hlavně kvůli nepříznivému, velmi deštivému a chladnému počasí museli naši organizátoři, učitelský doprovod, flexibilně reagovat a upravovat program podle situace. Úsek dlouhý necelých 70 kilometrů jsme tedy nakonec zvládli za čtyři dny. Naučit se umu jízdy na kánoi se z počátku zdálo poměrně triviální, avšak po prvních jezech řada z nás situaci přehodnotila. První den byl, bez nadsázky, test fyzické a hlavně psychické odolnosti. Všichni jsme promrzli až na kost. První probuzení do slunečného rána ovšem atmosféru zlepšilo. To ráno byla na programu návštěva hradu Rožmberk, na který jsme měli předchozí den výhled z hladiny řeky.
Jelikož bylo první den chladno a srážek nebylo pomálu, k tomu se navíc ještě mnozí z nás nedobrovolně díky jezům koupali ve Vltavě, tak jsme se od původního plánu odchýlili už druhý den, kdy bylo rozhodnuto prodloužit plavbu a přenocovat až ve vzdálenějším kempu. Po delší plavbě jsme dojeli až na kraj Českého Krumlova. Kemp se nacházel asi 2 kilometry od centra. Večer toho dne nám byla nabídnuta možnost vycházky s rozchodem v Českém Krumlově. Tu většina z nás využila samozřejmě po svém.
Předpověď počasí na následující den nám nehrála do karet, a proto bylo navrženo, že rozhodnutí o dalším programu padne až ráno. Předpověď se nakonec překvapivě nevyplnila, tudíž jsme krátce po poledni opět vyjeli na cestu. Naplánováno bylo projet Českým Krumlovem a pokračovat už do posledního místa nocování. V onom městě s historickým centrem pod ochranou UNESCO bylo na Vltavě vybudováno několik “jednoduše sjízdných” jezů, takže cesta Krumlovem byla velmi výživná. Naštěstí počasí přálo, nikdo nebyl, až na pár oděrek, zraněn a všichni jsme úspěšně dojeli na místo posledního nocování.
Následující den už zbývala jen závěrečná část plavby a odjezd domů. Hláška Standy Řezáče “Very gut vetr” nebyla na místě, jelikož byl poslední den chladný. Počasí v kombinaci s už poměrně vysokou mírou únavy rychlosti cesty moc nepřidávalo. Nicméně s jednou zastávkou jsme úspěšně dojeli do cíle.
Jak bylo v průběhu kurzu řečeno – jízda na kánoi vztahy tmelí, nebo naopak rozvrací. V našem případě je jednoznačně stmelila.
Za vydařený vodácký kurz vděčíme učitelskému sboru skládajícímu se z hlavního organizátora pana Šimánka a jeho doprovodu ve složení: pan Špicar, Fink, Vejvoda, Mádle a paní Hlavová.
Štěpán Krupka
V úterý 7.6.2022 se v rámci projektového dne LG Jičín konalo promítání filmu Až zařve lev, doplněného o besedu s režisérem panem Janem E. Svatošem. Originální dokument přibližuje příběh českého krále Přemysla Otakara II. a poněkud zapomenutého poutníka Odorika. Fiktivní rozhovor obou postav v podání Františka Němce a Igora Bareše provádí osmi evropskými zeměmi doby panování významného českého krále přemyslovské dynastie. V navazující besedě přiblížil režisér Jan E.Svatoš okolnosti vzniku filmu i prostředí nezávislého filmu. mezi studenty prvních ročníků a tercie měla akce velmi pozitivní ohlas.