Už před nějakou delší dobou, tedy přesně 2. října, jsme se s nadšením a menší nervozitou naskládali do autobusu a vyrazili na dlouhou cestu směr Francie. Hned první věc, která nám dala dostatečně najevo, že jsme se dostali do Paříže, byl nádherně osvícený Vítězný oblouk. Nevím, kolik z nás očekávalo ten den mlhu, ale vystoupit z autobusu a nevidět ani konce mrakodrapů bylo lehce šokující. Po velice brzkém ranním rozchodu, kdy nikdo nemohl najít žádné záchody, jsme se metrem přiblížili k Eiffelově věži. Díky mlze jsme, tak trošku k našemu zklamání, viděli pouze jen její spodní polovinu. Správní borci i přesto vyšlapali pár schodů a vyjeli až do nejvyššího patra, kde jste si připadali jako v nebi. Všude okolo bylo jen bílo a neměli jste šanci něco vidět, takže bylo vcelku zbytečné jezdit až nahoru, ale na druhou stranu, kdy se vám něco takového znovu povede? Ten den jsme navštívili ještě Louvre, kde jste si mohli vyfotit slavnou Monu Lisu i bez toho, aniž byste stáli nesmyslně dlouhou řadu, a nakonec jsme se dostali znovu k Vítěznému oblouku bulvárem Champs Élysées. Odtud jsme vyrazili k našemu prvnímu ubytování.
Další den jsme se vydali do Versailles. Jelikož jsme přijeli velmi brzy, jako ostatně vždycky, zastihli jsme úžasný východ slunce, který rozzářil každičký zlatý kousek zámku. Protože bylo ještě před otevírací hodinou, dostali jsme rozchod v zámeckých zahradách. Ty byly však pokryty námi již známou mlhou, a tak se k normálně neviditelnému konci připojil i neviditelný začátek. Vnitřek Versailles byl opravdu nádherně ozdobený a opravdu, opravdu zlatý. Známý Zrcadlový sál byl naprosto nezapomenutelný. Pokud jste dokončili prohlídku vcelku rychle, mohli jste ještě zastihnout racka elegantně stojícího na hlavě sochy Ludvíka XIV. Později jsme přejeli do Bayeux, kde se nachází velmi dlouhá tapiserie, ke které nás původně nechtěli vůbec pustit. Pokud jste zaregistrovali, že se k ní již můžete dostat, ale až moc pozdě, zbyl vám čas tak maximálně na to projít okolo svižným krokem. Předtím, než jsme se vydali na cestu k druhému ubytování, jsme se ještě zastavili na válečném hřbitově, kde odpočívají čtyři Českoslovenští vojáci. zobrazit celý text