Karantenní desatero

2. Zachovávejte pravidelný denní režim. To k bodu jedna velmi pomáhá. Možná jste rádi, že teď pár týdnů nemusíte brzy vstávat, ale přesto se snažte vstávat i chodit spát každý den přibližně ve stejnou dobu, neponocujte ani ráno nevyspávejte příliš dlouho. Tělo potřebuje pravidelnost kvůli svým biorytmům, a naopak výkyvy na nás nepříznivě působí. Den si rozdělte na části, které vyhradíte určitým činnostem. Učení, sport, odpočinek atd. Režim dodržujte. Když se učíte, nedělejte v tu dobu nic jiného. Když už s učením pro ten den skončíte, nevracejte se k němu. Pravidelně jezte a dělejte přestávky v učení i práci. Jeden den v týdnu pouze odpočívejte.

3. Plánujte, organizujte. Rozvrhněte si denní i týdenní úkoly do školy i další práce doma, třeba úklid vašeho pokoje, pište si seznamy a odškrtávejte si hotové (to je velmi uspokojivá část práce, odškrtnout a vypustit z hlavy). Nenechte si práci nahromadit, pak ji přestanete zvládat a radši ji neuděláte vůbec. Pokud máte z nějakého předmětu práce příliš moc, napište to učiteli. My totiž nevíme, kolik vám toho dávají ostatní, a třeba zpětnou vazbu oceníme.

4. Hýbejte se. Uzavření sportovišť a nemožnost chodit na tréninky je pro mnohé z vás možná jedna z nejcitelnějších změn. Jste zvyklí se pravidelně hýbat a třeba i docela intenzivně trénovat, mít zápasy nebo závody, a teď nic. Tak musíte sami – cvičit, posilovat, běhat, chodit, jezdit na kole. Udělejte si svůj soukromý tréninkový plán. Poraďte se s trenérem (taky o vás rád uslyší). Podívejte se na zajímavá videa sportovců, na návody na internetu nebo do knížek, zkuste něco, co by vám mohlo vyhovovat. Nejenom, že si lépe udržíte kondici, ale endorfiny, které se v našem těle při sportu vyplavují, zase zlepší vaši náladu.

5. Pomáhejte. Sobě navzájem při učení, kamarádům, kterým je smutno, rodičům, zvlášť pokud chodí do práce, prarodičům, sousedům… Buďte pozorní k potřebám druhých lidí, když se teď všechno zpomalilo a máme víc času si všímat. Každá pomoc má navíc dva dobré efekty – samozřejmě pro toho, komu se pomáhá, ale i pro dobrý pocit toho, kdo pomáhá. Ale to už přece víte.

6. Řekněte si o pomoc. Možná si s něčím neumíte poradit sami. S některým předmětem, úkolem, nebo s pocitem smutku nebo strachu. Říct si o pomoc je důležité – přiznáváme si tím, že máme problém, a to je velmi dospělé, a umožníme ostatním, aby nám pomohli s jeho řešením, nebo alespoň zmírněním. Kdybych vám mohla pomoci já, napište mi. Nebo komukoliv z učitelů, komu důvěřujete.

7. Něco dělejte. Uteče vám lépe čas, zabavíte se, něco se naučíte. Třeba něco nového, na co jste zatím neměli čas. Základy nového jazyka, vařit, péct, vyrobit něco vlastníma rukama, vypěstovat na zahradě. Vymyslet vylepšení vašeho pokoje nebo bytu nebo zahrady. Čtěte, a nemusí to být jen k maturitě. Pusťte si filmy, které jste odkládali na někdy, až bude čas. Hrajte na hudební nástroje a zpívejte si. I falešně… Aktivita nám pomáhá a je přirozená a uspokojující. Nejhorší je nuda.

8. Buďte v kontaktu. Pište si, volejte, sdílejte. Ozvěte se lidem, které často nevidíte. Příbuzným, kamarádům ze základky, někomu ze třídy, s kým moc často nekomunikujete. Učitelům, trenérům, vedoucím z tábora. Všem je teď trochu úzko a mají radost, když se jim někdo připomene. Snažte se být v komunikaci pozitivní, nestěžujte si na situaci, hledejte v ní pozitiva. Jsme trochu jako Robinsoni a karanténa je náš pustý ostrov. A znáte přece Pátka.

9.Žijte dneškem. Nepřemýšlejte moc dopředu, to zneklidňuje, když nevíme, jak to celé bude dlouho trvat. Myslete jen na to, co je teď. Co uděláme dneska, co máme zrovna na práci, co hezkého nás čeká. Ostatní se ukáže časem a stejně s tím moc nenaděláme. Nečtěte dlouhodobé výhledy, předpoklady a spekulace. Nikdo nic neví, je to nová situace. Uvidíme. Teď je teď a to nám nikdo nevezme.

10. Hrajte si. Hrají si zvířata, malé děti i dospělí. Hra je důležitá, učí nás, uvolňuje, baví, přináší radost i zapomnění na naše problémy. Zorganizujte si doma turnaj v jakékoliv hře, luštěte sudoku, křížovky. Prostě trochu radosti a uvolnění je moc fajn.