Francie 2019

Den první – úterý 28.5.
27. května 2019 se to stalo. Konečně jsme my, vybraní studenti Lepařova gymnázia v
Jičíně, nasedli do autobusu, který se vzápětí rozjel vstříc novým zážitkům a poznatkům, jenž na nás čekaly v Paříži, Normandii a Bretani.
Poté, co nás následujícího rána probudili ve čtvrt na pět, abychom se po noci v autobuse pokusili vizuálně dát do přijatelného stavu na čerpací stanici, jsme vyrazili směrem k Paříži. Venku svítalo, obloha byla zalita načervenalou září a naše hlavy se za zvuku průvodcova hlasu začaly otáčet ze strany na stranu. Na obou stranách silnice, po níž jsme jeli, se začaly objevovat ty nejnádhernější pařížské monumenty, mezi nimiž byl i Vítězný oblouk. Ta scenérie mnohé z nás naprosto uchvátila, někteří dokonce zapomněli na svou únavu. Přesně v šest hodin nás autobus vysadil na La Défense, moderní Pařížské čtvrti, jejíž dominantou je La Grande Arche. Poté, co jsme si tuto čtvrť důkladně prohlédli a úspěšně zde sehnali kávu, jsme sestoupili do podzemí, označili lístky na metro v originálních a přinejmenším zajímavých turniketech a vydali se vstříc Eiffelově věži. Počasí po celý den vypadalo, že si z nás dělá legraci. V pravidelných intervalech se střídal déšť se sluncem a div, že i nezasněžilo. V cestě na Eiffelovu věž nám ale nezabránilo, a tak jsme měli možnost si Paříž prohlédnout i z ptačí perspektivy. Byla nádherná. I z té výšky na mě dýchala ta typická pařížská atmosféra kaváren, kabaretů a galerií. Eiffelova věž je bezpochyby tou nejvýraznější a nejvyšší památkou v jednom z nejvýraznějších evropských měst. Měří 324 metrů a v Paříži snad není místo, odkud byste ji neviděli, s čímž měli Pařížané v minulosti lehce problém. Eiffelova věž podle nich Paříž hyzdila. Jeden nejmenovaný spisovatel kdysi prohlásil, že chodí pravidelně do restaurace
na Eiffelově věži, protože je to jediné místo v Paříži, odkud tato stavba není vidět. Nám se ale líbila a získala si nás svou originalitou, ikoničností a skvělým výhledem.
Následovala procházka podél Seiny a krátká zastávka u mostu Alexandra III. Dalším
bodem programu bylo Musée d´ Orsay, před nímž byla ale taková fronta, že jsme se jeho návštěvu rozhodli odložit až na druhý den v Paříži a šli raději do muzea Centre Georges Pompidou. Tam sice měli zavřeno, ale my jsme hlavy nevěšeli. Alespoň se nám konečně naskytla příležitost sednout si k dobrému jídlu a trochu si odpočinout. Čekal nás totiž výšlap na Montmartre. Zde jsme si prošli mnoho uliček, ze kterých přímo dýchala atmosféra bohémského života, a nakonec stanuli na úplném vrcholku, u baziliky Sacre Coeur. Montmartre i Sacre Coeur mají tendenci vyvolat v člověku pochybnosti, zda je stále ještě v Paříži.
Celý den jsem čekala, až se vypravíme na Montmartre a já zde budu moci spatřit Moulin Rouge, slavný pařížský kabaret. Po zastávce u Moulin de la Galette, další známé montmartreské tančírny, se před námi konečně vynořil červený větrný mlýn a mně bylo trochu líto, že ho neuvidím nasvícený a zahalený do noci. I tak byl ale nádherný a můj sen, vidět Moulin Rouge, se splnil. Svou cestu napříč Paříží jsme zakončili u Vítězného oblouku na Champs-Élysées. Jeho podrobnou prohlídku jsme si ale nechali až na druhý den v Paříži a došli k autobusu, který nás odvezl do Hotelu F1. Všichni jsme byli rádi, že jsme mohli v deset hodin (někteří už v devět) zalehnout do postele a spát.

Tereza R.

Den druhý – středa 29.5.
Také druhý den našeho cestování začal opravdu brzy. Z ubytování jsme odjížděli asi v
sedm ráno, takže už kolem půl osmé jsme dorazili do Versailles a mohli jsme si zámek a jeho nejbližší okolí užít ještě bez turistů, takže to vstávání nakonec stálo za to. Když jsme byli poté vpuštěni do zámku, čekala nás prohlídka velice honosných barokních prostor.
Kromě proslulého Zrcadlového sálu, který působil opravdu velkolepě, jsme se podívali
třeba i do ložnice krále Ludvíka XIV. nebo komnat jeho manželky. Po prohlídce jsme měli ještě dost času podívat se do dechberoucích zahrad, které se rozprostírají za zámkem. Prošli jsme sice jen opravdu malou část, ale i tak jsme byli nadšení. Působily jako oáza klidu, přestože jsme v tam rozhodně nebyli sami. Z Versailles jsme odpoledne zamířili do Dolní Normandie a naší první zastávkou bylo městečko Bayeux. Slavnou tapiserii jsme sice neviděli, ale návštěva zdejší katedrály nám to vynahradila. Naše další cesta vedla na americký vojenský hřbitov v Colleville-sur-Mer, kde se stojí téměr deset tisíc bílých křížů připomínajících oběti Dne D. To byl opravdu silný zážitek. Přímo ze hřbitova je vidět pláž Omaha, kde se 6. června 1944 vylodila část Spojenců, a právě tam jsme se poté jeli podívat. Tím naše středeční poznávání končilo a pak už nás čekala jen dlouhá cesta do nového ubytování.

Denisa H.

Den třetí – čtvrtek 30.5.
Tento den začal docela poklidně a odpočinkové tempo mu zůstalo až do večera. Jako
první bylo na programu krásné městečko Quiberon na bretaňském pobřeží. Mohli jsme si vybrat, zda se vydáme toulat zákoutími města nebo se budeme jen tak líně procházet po pláži, ale myslím, že většina z nás si vybrala druhou možnost – kdo by odolal vábivé vůni oceánu a nenechal si šplouchat vlnky kolem kotníků? Suvenýry a pohledy jsme pak nakupovali jen pár minut před odjezdem u jedné upovídané paní z malého obchůdku a k autobusu někdo z nás bosky dobíhal opravdu na poslední chvíli. Naše další cesta vedla do Carnacu, kde jsme si prohlédli zdánlivě nekonečné řady menhirů, o kterých se dodnes neví, jak se tam dostaly. Podívaná je to opravdu jedinečná, ale několik z nás se shodlo, že jsme od tak proslulého místa možná čekali trochu víc. Ale třeba nám chyběl jen dostatek času, abychom si všechny menhiry mohli v klidu projít a nasát atmosféru.
Abychom si oceán pořádně užili, zamířili jsme autobusem ještě do novější části Carnacu, městečka Carnac-Plage. I tady jsme si užili sluníčka a šplouchání vln, abychom načerpali energii na chození po Vannes, které bylo dalším bodem našeho programu. Zrovna zde probíhaly nějaké slavnosti, takže lidí tu bylo opravdu hodně, ale i tak jsme si procházky městem užili. Společně jsme navštívili místní katedrálu a den jsme zakončili touláním se po malých obchůdcích se suvenýry, palančinkárnách a pekárnách a potěšili jsme tak nejen své oči, ale i chuťové pohárky.

Denisa H.

Den čtvrtý – pátek 31.5.
Představte si žulový, 80 metrů vysoký přílivový ostrov, na který ale díky rozdílu mezi přílivem a odlivem můžete dojít suchou nohou (a to nejen díky mostu, který ho spojuje s pevninou). To je sice samo o sobě úžasné, ale navíc na vršku ostrova trůní klášter, obklopen malým městečkem a chráněn vysokými hradbami – skutečně nedobytná pevnost (zeptejte se Angličanů, ti to zkoušeli třikrát). Ostrov, záliv i klášter jsou na Seznamu světového dědictví UNESCO a nesou název Mont-Saint-Michel. A není divu, že to byla hlavní atrakce čtvrtého dne našeho putování po Francii.
Odpoledne jsme se vydali do města Saint Malo ležícího na řece Rance, na které je největší přílivová elektrárna na světě. To ovšem není jediná atrakce historicky významného přístavu, který určitě stojí za to navštívit.

Lucie V.

Den pátý – sobota 1.6.
Poslední den naší výpravy do Francie jsme opět navštívili Paříž. Časné vstávání se nám opravdu vyplatilo, jelikož na prvním místě naší zastávky u Vítězného oblouku téměř nebylo ani živáčka, a tak jsme si v poklidu prohlédli onen slavný oblouk a prošli celou Champs-Élysées. Cestou kolem Seiny jsme pak dále zamířili k muzeu Louvre. Zde jsme dostali rozchod a mohli jsme si prohlédnout obrazy, sochy a jiné exponáty, které jsme toužili spatřit. Louvre nás nejen překvapil svými nádhernými sbírkami, ale i svou ohromnou rozlohou. A tak bylo téměř nemožné neztratit se ve spletitém bludišti sálů a výstavních místností. Poté, co jsme se všichni ztratili a zase našli, jsme
dostali na výběr, zda chceme navštívit museum Musée d´Orsay, nebo rovnou zamířit do latinské čtvrti Paříže, kam jsme měli jít až později. Musée d´Orsay, které bylo od Louvre, co by kamenem dohodil, nám několika zájemcům o jeho prohlídku poskytlo úžasný pohled zejména do slavných impresionistických děl. Po této návštěvě musea jsme také zašli do latinské čtvrti, kde jsme mohli navštívit například místní makronkárnu nebo vyhlášené knihkupectví Shakespeare and Company. Zde jsme se také sešli s druhou částí naší skupiny a poté, co jsme zde strávili dostatek času, jsme seměstem vydali podívat na slavný Pantheon. Po této dlouhé procházce městem nás už značně pobolívaly nohy, a proto jsme vřele uvítali cestu metrem k autobusu. Dále nás autobus zavezl do nedalekého obchodního centra, kde jsme si nakoupili vyhlášené francouzské speciality, které jsme
chtěli přivést domů. Nato jsme zase nastoupili do autobusu a vydali jsme směrem našich domovů. Zhruba po dvou hodinách jsme si udělali ještě krátkou přestávku v městě Remeš na prohlédnutí místní katedrály. Vidět zdejší tajuplnou gotickou katedrálu ve svitu západu slunce bylo vskutku úžasné a působilo to až kouzelně. Lepší zakončení tohoto skvělého zájezdu jsme si ani snad přát už nemohli.

Kateřina Ch.