Dne 30. 1. 2018 se uskutečnila již po druhé na naší škole slamová exhibice. Tentokrát ale s velkou změnou. Účastníci totiž nebyli jen ostřílení básnící a mistři republiky. Právě naopak se na Lepařově gymnáziu poprvé povedl uskutečnit takzvaný „nultý ročník slamové exhibice“, do které se zapojili žáci z naší školy, kteří přednesli vlastní tvorbu, kterou i zkušeným autorům vyrazili dech. V seskupení šesti účastníků (Vojta Flora, Lenka Jenčková, Anna Mazorová, Týna Urbánková, Vilém Doskočil, Štěpánka Soukupová) a dvou hostů – profesionálů (Anatol Svahilec, Dave Naslamkejv) se nám podařilo vytvořit pro diváky kulturní odpoledne plné zážitků. Diváci měli možnost své spolužáky ohodnotit a skutečně byli nadšení z toho, co nezkušení studenti dokázali předvést, proto jsme některé z nich vyzpovídali.
“O Slam Poetry jsem poprvé slyšela v listopadu, kdy akci pořádala Štěpánka Soukupová. Líbilo se mi, že tentokrát převzali iniciativu sami studenti a že to rovnou rozjeli ve velkém – dva profi slameři a šest účastníků, to se jen tak nevidí. A neslyší. Kluci do toho dali veškerý svůj herecký um a smysl pro humor, děvčata pro změnu i osobní trable menšího i většího rázu. Ta půldruhá hodina uběhla mrknutím oka, všichni podle mě byli uchváceni nejen odvahou začátečníků-slamerů, ale také i jejich skvělými výkony. Rozhodně doufám, že Vilém Doskočil a Štěpánka Soukupová budou ve své tradici pokračovat a že znovu uslyšíme další výtečné slamy.”
“Tak minule se mi to líbilo víc (možná proto, že jsem ještě nevěděla, co od toho čekat). Každopádně ne o moc. Akce byla vydařená a doufám, že se bude opakovat i příští rok, protože je to nápadité a fakt super. Asi bych se klidně i zúčastnila.”
“Úterní Slam Poetry pro mě bylo úžasným zážitkem. Účastnila jsem se už první exhibice, která se pořádala pár měsíců zpátky a kde jsem Slam objevila a zamilovala se do něj. Byla jsem tenkrát ohromená z té energie a atmosféry, co tam panovala a čekala jsem, že lepší už to nebude…ale ta úterní byla neuvěřitelná. Diváci byli absolutně skvělí, stejně jako soutěžící, a pocity, které slamer hodil do publika, se mu vždy vrátily jako ozvěna. Bylo těžké se popasovat s hodnocením, protože všechny slamy byly skvělé a u některých byste ani nepoznaly, že jsou začátečnické. Nakonec ale nezáleží tolik na umístění, ale na těch slzách, ať už od smíchu nebo z dojetí, když vás text zasáhne. Díky Anatolovi, Dejvovi a našim gympláckým slamerům jsem odcházela s úsměvem od ucha k uchu a slzami v očích a za to všechno moc děkuju.”
Taktéž jsme se dotázali dvou účastníků exhibice, jak tento zážitek a zkušenost hodnotí.
“To, že diváky nejdřív se slamem seznámili Dejv s Anatolem bylo podle mě dost nápomocné, protože by bylo horší předstoupit před publikum, co nemá ponětí, jak má pořádná slamárna vypadat. Byla jsem trochu nervózní, ale žádná připravená rajčata jsem neviděla, takže mi bylo na stupínku dobře. A tím, že jsme zachovali bodové ohodnocení, se zachovala podstata soutěže. Bodů se rozdalo dost a popravdě jsem je moc nevnímala, stejně o ně nešlo. Jsem ráda, že jsem do toho šla.” – Lenka Jenčková
“Takže musím říct, že se to vydařilo nad moje očekávání. Skvělé výstupy se staly dokonalými díky skvělé atmosféře. Doufám, že tahle akce nakopne školu a až to příště uspořádáte, bude nás víc a víc.” – Vojta Flora
A na úplný závěr přidáváme názor našeho hosta Anatola Svahilce, který celou akci shrnul a vyjádřil nám tím velkou podporu.
“Česká slamová scéna se prozatim vyznačovala verbovánim performerů z řad hlediště, anebo akademickýho prostředí vysokoškolskejch studentů. Podzimní zrod slamovýho klubu na gymplu v Břeclavi a samostatnej vznik scény na Lepařovi u Vás považuju za pozoruhodnej trend, jehož zařazení si vlastně dost dobře nedokážu vysvětlit – a vůbec to nemyslim ve zlym, probůh! Drtivá většina slamujících středoškoláků na regulérních akcích nikdy naživo nebyla a žánr zná předevšim z videí, vytváří tak zcela specifickej styl, zvláštnim způsobem svéráznej, bezelstnej a ryzí, díky kterýmu dává celý scéně zas o pár odstínů navíc (…to píšu jakožto barvoslepej). Jestliže takhle náročnej žánr, jak divácky, tak performersky, začíná zajímat i lidi, jejichž střední proud ovládaj youtubeři s Minecraftem a kastrovaný texty kapel typu Slza, vyjadřuju tímto svůj velkej respekt, úctu a podporu takovýmu dění!”
Doufáme, že tato exhibice nebyla poslední, kterou jsme mohli na naší škole uspořádat. Protože sami víme, že toto byl teprve začátek.