My, lidi ze tříd 2. A 2. B a 4. C jsme se od 3. do 7. dubna zúčastnili lyžařského kurzu v Tauplitz v Rakousku. Odjezd naštěstí nebyl v příliš brzkých hodinách, a ani cesta netrvala nějak nezvladatelně dlouho. Na místo jsme se dostali ještě před večeří. Tím jsme zjistili, že jídlo tam bude jistě velmi dobré. Tedy alespoň podle lidí, kterých jsem se ptala. Druhý den vyšlo počasí dokonale. Bylo slunce, ale ne tolik, abychom lyžovali na vodě. Rozdělení jsme byli po třídách, takže v tom nebylo nic složitého. Chvilku po dvanácté jsme se vrátili na ubytování na oběd a po krátké pauze jsme vyrazili znovu lyžovat. Nebo samozřejmě snowboardovat, kdo měl sebou i ten. Vleky zavírají ve čtyři hodiny, takže poté jsme už museli nazpět. V chatě bylo spoustu možností, jak si krátit volný čas. V herně fotbálek, stolní tenis, kulečník a něco na způsob hokeje. Ten ale moc nefungoval, takže jsme to s ním po nějaké době vzdali. Také sauna, a kdo si přivezl běžky či sáňky, kolem ubytování bylo spoustu cest kam zajít. Druhý den se viditelnost z “vidíme všude, kam oko dohlédne” zhoršila na “ani nevím, po čem vlastně jedu”. Také foukal silný vítr, díky němuž lanovky jezdily tak pomalu, že pokud jsme se za ty 2 roky nestihli poradně seznámit, teď jsme měli možnost. Ale to nevadilo, alespoň byla změna a bavili jsme se i tak. Třetí a čtvrtý den začalo být opravdu velké teplo. Sníh začal tát, a i během té krátké doby jsme si stihli všimnout, jak na dříve bílých místech byla najednou tráva a kamení. Pořad se ale lyžovat dalo, takže si myslím, že to vlastně ničemu nevadilo. Ve čtvrtek po obědě jsme se rozloučili s našimi útulnými pokoji a šli k autobusu. Cestou nazpět jsme se zastavili na “mekáč” a do Jičína jsme přijeli kolem půl desáté v noci. Myslím, že můžu mluvit za všechny mé spolužáky a kamarády, když řeknu, že se lyžák nadmíru vydařil. Děkujeme všem učitelům, že s námi měli trpělivost a nějakou tu jedničku z tělocviku by to chtělo ne? 
