Na přelomu května a června jsme se zúčastnili desetidenního poznávacího zájezdu do oblasti Banát v Rumunsku, která je známá především pro své vesničky s českými obyvateli.
Náš první výšlap k vodopádům jsme museli absolvovat po vydatném dešti, který jinak vcelku schůdný svah změnil v blátivou klouzačku. Po prvních dvou dnech strávených v horské oblasti jsme se přesunuli k poznávání slíbených českých vesniček. Cestou jsme si ještě vychutnali projížďku po širokém Dunaji, který by někdo mohl snadno zaměnit za moře.
Následující dny už byl program víceméně stejný (ale rozhodně ne nudný). Se začínajícím večerem jsme postavili stany ve vesnici nebo na salaši, vychutnali si výbornou domácí večeři, vytáhli kytaru a šli poznávat místní kulturu. Místní lidé k nám byli vždycky vstřícní. Ráno v devět nás čekala snídaně a kolem desáté jsme vyráželi na další cestu.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že náplň byla poněkud jednotvárná, nemohlo by tomu být jinak. Každý den jsme poznali nové krajiny a výhledy, které se nikdy neomrzí. Občas nás sice chytla bouřka, ale vždycky jsme se měli kde schovat. Celkově to byla skvělá zkušenost a možnost vystoupit z komfortní zóny, odhodit telefon a užívat si sílu přírody s lidmi kolem sebe. Naučili jsme se spolupracovat a vzájemně si pomáhat. Hygiena v řece, na tajných plážích nebo pod studenou sprchou asi není pro každého, ale kdo se toho nebojí a chtěl by zažít něco nového, je to určitě skvělá příležitost. Puchýře se zahojí, ale vzpomínky jsou věčné.