Jako každý rok třeťáci společně s kvintou absolvovali vodácký kurz. Nocování bylo řešeno spaním v kempech a stravování individuálně, což z tohoto kurzu dělá pro studenty jeden z nejsamostatnějších.
V plánu bylo sjet Vltavu z Vyššího Brodu do Boršova za 5 dní. Hlavně kvůli nepříznivému, velmi deštivému a chladnému počasí museli naši organizátoři, učitelský doprovod, flexibilně reagovat a upravovat program podle situace. Úsek dlouhý necelých 70 kilometrů jsme tedy nakonec zvládli za čtyři dny. Naučit se umu jízdy na kánoi se z počátku zdálo poměrně triviální, avšak po prvních jezech řada z nás situaci přehodnotila. První den byl, bez nadsázky, test fyzické a hlavně psychické odolnosti. Všichni jsme promrzli až na kost. První probuzení do slunečného rána ovšem atmosféru zlepšilo. To ráno byla na programu návštěva hradu Rožmberk, na který jsme měli předchozí den výhled z hladiny řeky.
Jelikož bylo první den chladno a srážek nebylo pomálu, k tomu se navíc ještě mnozí z nás nedobrovolně díky jezům koupali ve Vltavě, tak jsme se od původního plánu odchýlili už druhý den, kdy bylo rozhodnuto prodloužit plavbu a přenocovat až ve vzdálenějším kempu. Po delší plavbě jsme dojeli až na kraj Českého Krumlova. Kemp se nacházel asi 2 kilometry od centra. Večer toho dne nám byla nabídnuta možnost vycházky s rozchodem v Českém Krumlově. Tu většina z nás využila samozřejmě po svém.
Předpověď počasí na následující den nám nehrála do karet, a proto bylo navrženo, že rozhodnutí o dalším programu padne až ráno. Předpověď se nakonec překvapivě nevyplnila, tudíž jsme krátce po poledni opět vyjeli na cestu. Naplánováno bylo projet Českým Krumlovem a pokračovat už do posledního místa nocování. V onom městě s historickým centrem pod ochranou UNESCO bylo na Vltavě vybudováno několik “jednoduše sjízdných” jezů, takže cesta Krumlovem byla velmi výživná. Naštěstí počasí přálo, nikdo nebyl, až na pár oděrek, zraněn a všichni jsme úspěšně dojeli na místo posledního nocování.
Následující den už zbývala jen závěrečná část plavby a odjezd domů. Hláška Standy Řezáče “Very gut vetr” nebyla na místě, jelikož byl poslední den chladný. Počasí v kombinaci s už poměrně vysokou mírou únavy rychlosti cesty moc nepřidávalo. Nicméně s jednou zastávkou jsme úspěšně dojeli do cíle.
Jak bylo v průběhu kurzu řečeno – jízda na kánoi vztahy tmelí, nebo naopak rozvrací. V našem případě je jednoznačně stmelila.
Za vydařený vodácký kurz vděčíme učitelskému sboru skládajícímu se z hlavního organizátora pana Šimánka a jeho doprovodu ve složení: pan Špicar, Fink, Vejvoda, Mádle a paní Hlavová.
Štěpán Krupka
