Od 3. do 7. dubna 2022 se naše třída společně se druháky zúčastnila lyžařského výcviku v rakouském Tauplitzu. Účast byla poměrně nízká oproti jiným rokům, stačil nám jeden autobus, ale i tak byl celý pobyt povedený a odvážíme si spoustu zážitků.
Na horskou chatu jsme dorazili v neděli po náročné sedmihodinové cestě autobusem a následném výšlapu do dvou kopců, při kterém nás míjeli šťastlivci na sněhových skútrech a nadšeně nám mávali. Nahoře nás čekalo nepříjemné zjištění, že rolba převážející naše zavazadla zůstala viset na sněhovém svahu. Naštěstí se ji do večeře podařilo vydolovat a mohli jsme si tak odnést naše kufry.
Náladu nám rozhodně zlepšila naprosto dokonalá kuchyně, která nás ostatně během celého zájezdu ani jednou nezklamala. Ani nemusím dodávat, že na čerstvě upečené rohlíčky a výborné polívky budeme ještě dlouho vzpomínat.
Každé ráno jsme se scházeli v 8:45 před chatou připraveni na lyže, či snowboardy. Samozřejmě, že se našli tací, co si raději přispali a nazouvali tak lyže za otráveného mručení okolních spolužáků netrpělivě čekajících, až budou moci vyrazit na svah.
První den byly podmínky přímo idylické. Sluníčko svítilo na azurově modré obloze a sníh nám dovoloval letět po sjezdovkách bez jakéhokoliv odporu. Nejmenované jedince nepřestávalo překvapovat, jak moc se liší podmínky od českých sjezdovek (například nemohli pochopit, že lanovka může jezdit i z kopce, nebo že se nemusí při každém oblouku vyhýbat deseti dalším lidem). Rozdělili jsme se do čtyř menších skupinek pod vedením našich kantorů a rozprchli se po celém areálu. Po dlouhé pauze pro nás byly lyže něco úplně cizího, ale brzo jsme si na ně opět přivykli. Naše skupina pod vedením pana Šimánka se věnovala technice carvingového oblouku a skutečnosti, že oblouky jsou opravdu nutností. Projezdili jsme nadšeně celý den (i když s hromadnými výjezdy to bylo někdy náročné) a jako třešničku na dortu jsme si v Kriemandlu dali točený Almdudler a trhanec (německy Keiserschmarn).
Po další výborné večeři jsme se nahrnuli do herny na pinkpong, kulečník, stolní fotbálek nebo hokej, někdo si šel zahrát stolní hry do jídelny a někteří dokonce navštívili saunu. Rozhodně se zde nikdo nenudil. Večer jsme na pokoji pořádali první koncert táborových písní, kterého se následující den účastnili i někteří učitelé, co nás překvapili svým tvrzením, že ovládají hru na kytaru.
Druhý den se počasí o něco zhoršilo, ale stále se jezdilo nádherně. Naše skupina se poprvé dostala na černou sjezdovku. První úsek mohl působit poněkud strašidelně, jelikož seshora byla vidět pouze prostřední stanice lanovky sto metrů pod námi a svah nikde, ukázalo se ale, že ve skutečnosti to není až tak dramatické.
Večer jsme měli přednášku o historii lyžování, kterou nás provedl pan Špicar. Ukázali jsme si, jak vypadaly první lyže, kde vznikly a poté jsme se zaměřili na vývoj lyžařského stylu s názornými ukázkami.
Třetí den se opět objevilo sluníčko, s čímž ovšem přišlo zhoršení sněhu. Prvních pár jízd v čerstvém prašanu sice patřilo mezi nejkrásnější z celého zájezdu, později jsme však začali mít problém s nečekanými záseky ve sjezdu a museli jsme tak být mnohem opatrnější než předtím a jezdit pomaleji. Nezřídka se stávalo, že nám lyže zničehonic zastavili a my tak měli velký problém, abychom se udrželi na nohou. Oblíbená cesta pana Šimánka dolů do Tauplitzu už se tak shledávala spíše s odporem a nikomu už se nechtělo tento sjezd absolvovat. Sníh postupně slézal a pod lanovkou se začaly objevovat stále další a další popadané hůlky.
Poslední večery patří vždycky k těm nejzajímavějším a náš nebyl výjimkou. Poprvé jsme se pořádně seznámili i s paralelkami a trochu se sblížili i se školou z Tábora. Ze zřejmých důvodu bych toto raději blíže nespecifikovala.
Poslední, čtvrtý den už byl sníh opravdu mokrý, takže některé sjezdovky byly spíše za trest. Našly se ale některé, které za sjezd stály a tam jsme se zdržely celý den. Spolužačka ztratila svůj popruh na hůlku, který se naštěstí po nějaké době našel, holčina z druháku však se svým telefonem takové štěstí neměla.
Po obědě jsme opět společně naložili zavazadla a vydali se do autobusu. Cestu zpět jsme si krátili zpěvem s kytarou a v půl desáté jsme se všichni rozloučili a pospíchali domů za zaslouženým odpočinkem. Největší borci šli ještě další den do školy.
Všichni jsme si lyžařský kurz užili a odnášíme si nezapomenutelné zážitky – ať už ze sjezdovky, či z pokojů.
